Prezidentské volby v USA 2008

Demokratičtí kandidáti na prezidentský úřad Mike Gravel, Chris Dodd, John Edwards, Hillary Clinton, Barack Obama, Bill Richardson, Joseph Biden a Dennis Kucinich poslouchají otázku Reverenda Reggieho Longcriera z Hickory v Severní Karolíně během debaty organizované stanicí CNN, portálem YouTube a internetovým vyhledávačem Google na vojenské vysoké škole Citadel v Charlestonu v Jižní Karolíně v červenci 2007. © AP Images/Charles Dharapak

Jak internet mění pravidla hry

Andy Carvin

Internet způsobil v posledním desetiletí revoluční změnu komunikace tím, že umožnil sdružování lidí k nejrůznějším možným účelům. Autor článku rozebírá několik novinek v komunikaci online, které vstupují do hry v politické aréně, když kandidáti a – ještě kreativněji – občané využívají technologii k ovlivňování voličů. Andy Carvin je bývalým ředitelem Digital Divide Network a autorem blogu nazvaného Learning.now pro Public Broadcasting Service.
 
Všeobecné volby v USA v roce 2008 budou nepochybně mezníkem v amerických dějinách, ne však kvůli nějakému konkrétnímu kandidátovi nebo konkrétní politice. Jak už tomu bylo v posledních volebních cyklech, internet se stal mocným politickým nástrojem politických kampaní, fundraisingu a občanské angažovanosti. Tento volební cyklus je však o to zajímavější, že mnohé z probíhajících inovací nelze připsat kampaním nebo politikům, ale americké veřejnosti.

Přístup k internetu není ve Spojených státech nijak novým fenoménem. Od začátku 90. let 20. století získaly přístup k internetu a technické dovednosti miliony Američanů, ať už doma, v práci nebo ve škole. Podle zprávy projektu Pew Internet and American Life z června 2007 má 71 procent všech dospělých Američanů přístup k internetu v domácnosti, přičemž téměř 50 procent všech dospělých Američanů má vysokorychlostní internet.
Obdobně také velká většina amerických státních škol a knihoven je dostupná online. V přístupu k internetu a dovednostech nadále existují rozdíly v nevolících skupinách populace, zejména co se týká dosažené úrovně vzdělání a výše příjmu, stejně tak jako u lidí vyššího věku, lidí s postižením a etnických menšin. Všeobecným trendem v posledním desetiletí však byl významný růst pokrytí internetem.

Když americká veřejnost začala využívat internet, značnou část obsahu dostupného na síti vytvářeli profesionálové nebo lidé s technickými znalostmi. Publikování online vyžadovalo nezbytné technické dovednosti i schopnost produkovat velké objemy pečlivě vypracovaného obsahu. Zvláště audio a video produkce online byla obecně považována za hájemství velkých mediálních firem.

To však neznamená, že na internetu neexistoval obsah vytvářený veřejností. Od konce 90. let 20. století začal stále rostoucí počet lidí publikovat osobní žurnály nebo „web logy“ o svém každodenním životě. Některé byly zajímavé, mnohé nikoli. Ale myšlenka web logů neboli blogů zaujala některé internetové vývojářské firmy natolik, že začaly vytvářet nástroje, které publikování textů online usnadňují. Tento fenomén si rychle razil svou vlastní terminologii, z níž výrazy „Web 2.0“ a „sociální média“ se zařadily mezi nejběžněji používané při popisu těchto trendů.

VIRTUÁLNÍ KOMUNITY

Rostoucí počet uživatelů internetu se také začal zapojovat do internetových komunit. Tyto komunity rozhodně nebyly novým jevem – e-mailové diskusní skupiny a komunity online bulletinů existovaly od 70. let 20. století – avšak s tím, jak zdomácnělo užívání internetu, zdomácněly rovněž typy těchto skupin zakládaných na internetu. Namísto toho, aby internetu dominovaly technicky orientované skupiny, začali lidé vytvářet tyto internetové komunity na základě geografické blízkosti, jako jsou například města, obce nebo oblasti, a také komunity zájmové, například podle svých koníčků nebo profesní sdružení.

Do začátku jednadvacátého století se silně ujalo zvláště blogování, když tisíce lidí vytvářely své vlastní blogy. Během několika let se z těchto tisíců staly miliony. Netrvalo dlouho a někteří lidé začali publikovat vlastní deníky k politickým otázkám. Bloggeři brzy spojovali tábory podobně uvažujících stoupenců určitých politických myšlenek nebo kandidátů. Začali také využívat nástroje internetových komunit k tomu, aby koordinovali vzájemný kontakt.

Jedním z nejznámějších raných příkladů těchto zdola vzniklých internetových komunit – neboli „netroots“, jak se jim také říká – je prezidentská kampaň Howarda Deana z roku 2004. Deanovi, kterého média a politologové považovali za kandidáta třetí kategorie, se podařilo získat obrovskou podporu na internetu využitím blogů, hromadného rozesílání e-mailů a diskusemi v internetových komunitách. Brzy měl politickou podporu, včetně finančních příspěvků na svou kampaň, od tisíců lidí po celé zemi. S tím, jak rostl jeho profil na internetu, začala mu více pozornosti ve zpravodajství věnovat i hlavní média, když zaznamenávala jeho úspěchy při získávání prostředků a rostoucí popularitu v internetových komunitách. Téměř z ničeho se stal politickou silou, se kterou bylo třeba počítat. Přestože nakonec nominaci Demokratické strany prohrál, jeho úspěšné organizační techniky realizované po internetu pomohly vytvořit internetovou infrastrukturu liberálních aktivistů připravených postavit se i za jiné věci.

Deanově kampani předcházely další spontánní internetové kampaně, které pokračují dodnes. Například zakladatelé jedné softwarové společnosti v oblasti San Franciska začali v roce 1997 přátelům a kolegům posílat e-maily, v nichž je žádali, aby své volené zástupce vyzvali k ukončení procesu obvinění veřejného činitele vedeného proti tehdejšímu prezidentovi Billu Clintonovi a aby „přešli“ („move on“) k dalším politickým záležitostem. E-mailová kampaň měla tak velký ohlas, že jejich přátelé a kolegové začali tyto e-maily předávat dalším lidem. Postupem doby se malá kampaň rozrostla do trvale působící organizace veřejné politiky, která se zaměřuje na progresivní záležitosti, zvláště na ukončení války v Iráku. MoveOn.org je v současnosti jedním z nejsilnějších politických akčních výborů v Americe, přičemž jejích e-mailových politických kampaní se účastní miliony uživatelů internetu.

UŽIVATELSKY VYTVÁŘENÝ OBSAH A INTERNETOVÉ SOCIÁLNÍ SÍTĚ

YouTube, internetová služba pro sdílení videonahrávek, má svou úlohu v americké politice.  © AP Images/Cameron Bloch

Při volbách do amerického kongresu v roce 2006 se objevily dva nové internetové trendy, které byly ukázkou toho, co mělo přijít později v průběhu volebního cyklu roku 2008. Za prvé jsme byli svědky exploze jevu mnohdy označovaného jako „uživatelsky vytvářený obsah“. Tím je v zásadě jakýkoli typ online materiálu vytvářený amatéry, včetně textu, fotografií, audio a video záznamů. Mezinárodně známým příkladem uživatelsky vytvářeného obsahu je záznam popravy Saddáma Husajna, pořízený mobilním telefonem. Zatímco irácká vláda vydala oficiální video dokumentující přípravy na popravu, titulky novin na celém světě věnovaly pozornost uživatelsky vytvořenému obsahu pořízenému jedním z lidí přihlížejících popravě.

Na internetu není o uživatelsky vytvářený obsah nouze, a to díky webovým stránkám, které se specializují na sdílení multimediálního obsahu, jako je například YouTube (video) a Flickr (fotografie). Podle průzkumu, jehož výsledky v roce 2006 publikoval projekt Pew Internet and American Life, přibližně 40 milionů Američanů už publikovalo na internetu v nějaké podobě uživatelsky vytvářený obsah, přičemž každý sedmý uživatel internetu ve Spojených státech píše blog.

Během volebního cyklu v roce 2006 si žádná událost nevysloužila větší odezvu uživatelsky vytvářeného obsahu než takzvaná poznámka o makakovi.

Na národním sjezdu demokratů je v blízkosti reportérů televizních, rozhlasových a tiskových médií zřízena zvláštní sekce pro bloggery. „Blogger’s Boulevard“ přinášel zpravodajství z národního politického sjezdu poprvé v roce 2004 v Bostonu ve státě Massachusetts. © AP Images/Lauren Burke

V průběhu kampaně za znovuzvolení do senátu sledoval senátora za Virginii George Allena mladík jménem S. R. Sidarth, který pracoval pro volební kampaň jeho oponenta Jimma Webba. Sidarthovou úlohou bylo natáčet Allenova veřejná vystoupení na video a zachycovat tak všechno, co řekl veřejně, pro případ, že by se to dalo využít pro Webbovu kampaň. Během jednoho vystoupení v srpnu toho roku Allen veřejně přiznal Sidarthovu přítomnost před účastníky shromáždění, když se při dvou příležitostech zmínil o Sidarthovi slovem „makak“. Sidarth, který je indického původu, zveřejnil videoklip Allenovy poznámky na YouTube a dalších internetových stránkách, kde si ho brzy prohlédly stovky tisíc uživatelů internetu. Videonahrávka se zakrátko stala hlavním bodem kampaně, když Allen musel odrážet nařčení, že slovo „makak“, výraz označující rod primátů, použil rasisticky hanlivým způsobem. Allen se omluvil a tvrdil, že to slovo pro něho nic hanlivého neznamená. Později v listopadu Allen ve volbách za své znovuzvolení těsně prohrál a mnozí komentátoři pak spekulovali, že uživatelsky vytvářený obsah v podobě Sidarthova záznamu měl svůj podíl na tom, že protikandidát Jim Webb senátora Allena nakonec porazil.

Uživatelsky vytvářený obsah by se pravděpodobně nikdy nestal zásadní silou politiky na internetu, kdyby nebylo druhého významného trendu: růstu internetových sociálních sítí. Internetové komunity existují už od nejranějších dob internetu. Avšak v posledních několika letech počet a velikost internetových komunit významně vzrostly s tím, jak se technologie zdokonalila a umožnila uživatelům snáze umísťovat na stránky vlastní obsah a vstupovat do vzájemné interakce. Stránky jako MySpace a Facebook se rozrostly z nevelkých alternativních komunit, které využívala dospívající mládež a studenti vysokých škol, v internetové giganty s desítkami milionů uživatelů. Podle zprávy společnosti Ipsos Inc. z července 2007 se zapojilo do nějaké internetové sociální sítě během posledního měsíce 24 procent uživatelů internetu ve Spojených státech, přičemž jedna třetina všech online uživatelů si stáhla video. Kandidáti ve volební kampani v roce 2006 využili těchto trendů tím, že vytvořili osobní internetové profily na hlavních internetových stránkách pro sociální networking, přičemž někteří na ně umístili i volební reklamní šoty a další multimediální materiály.

INTERNETOVÉ NOVINKY PRO ROK 2008

Volební cyklus v roce 2006 byl jen ukázkou toho, co přijde v roce 2008. Od poslední prezidentské kampaně budoucí kandidáti posunuli sociální networking ještě o krok dále, a to tím, že vytvářeli internetové sociální sítě zaměřené výhradně na své kampaně. Konkrétně demokratičtí kandidáti Barack Obama a John Edwards se zviditelnili svými rozsáhlými internetovými sociálními sítěmi, když využívají těchto nástrojů k tomu, aby dali dohromady své příznivce a samozřejmě si zajistili finanční příspěvky pro svou kampaň.

V roce 2003 se tehdejší ředitel pro komunikaci Bílého domu Dan Barlett účastní online chatu z Bílého domu, kdy se spojil živě přímo s americkými občany. © AP Images/Charles Dharapak

Kandidáti obou hlavních politických stran pojali online video jako přirozený způsob oslovení voličské základny, a někteří z nich dokonce šli tak daleko, že svou kandidaturu ohlásili na internetu prostřednictvím videa v komprimovaném formátu ke stažení.
S tím, jak kandidáti začali vytvářet své vlastní internetové sociální sítě, sledujeme nyní zcela nový trend, kdy své vlastní sociální sítě prostřednictvím internetu vytvářejí občané, aby oslovili podobně smýšlející lidi při řešení politických otázek, které jsou jim společné. Spontánně vytvářené sociální sítě byly ještě na podzim roku 2006 neznámé, ale během krátkého časového úseku, který od té doby uplynul, umožnily online nástroje jako například Ning.com, aby každý uživatel založil tematicky zaměřenou internetovou sociální síť. V současnosti tak mohou jednotlivé osoby i začínající kampaně s omezenými finančními prostředky využívat tyto nástroje k tomu, aby rozšířily svou základnu.

Nedávno došlo k vývojovému posunu také v oblasti sociálních sítí, které se soustředí konkrétně na fundraising. K nejzajímavějším patří stránky Change.org. Tato sociální síť původně založená proto, aby umožnila lidem spojovat se kvůli charitativním akcím, nově definovala svou strukturu a umožňuje lidem sdružovat se k tomu, aby podpořili určitou politickou věc nebo kandidáta. Například skupina aktivistů bojujících za zachování práva držet střelnou zbraň může využít tyto stránky k vytvoření neoficiálního politického akčního výboru a zajištění prostředků na podporu kandidátů, kteří se ztotožňují s jejich stanoviskem k této politice. Jestliže konkrétní kandidát dosud nebyl vybrán, Change.org vybrané peníze uschová, dokud příslušná politická strana kandidáta nebo kandidátku nejmenuje. A jakmile kandidát oficiálně obdrží peníze od těchto aktivistů sdružených prostřednictvím internetu, jeho politický soupeř dostane dopis, v němž je uvedeno, že druhý kandidát obdržel od Change.org peníze, což protivníka upozorní na to, že občané vybírají peníze proti němu kvůli jeho postoji k dané věci.

Souhrnem lze říci, že i když kampaň prezidentských voleb v roce 2008 teprve stojí před námi, jedna věc je jistá. Internet navždy změnil způsob interakce kandidátů a amerických voličů. Díky fundraisingu mohou uspět více než první jedno či dvě jména na kandidátských listinách a kandidáti už nemohou mít úplnou kontrolu nad tím, jaká sdělení k voličům vysílají. Veřejnost se chopila nástrojů Web 2.0, aby vyjádřila svůj názor; nyní je otázkou, jak pozorně jí budou kandidáti naslouchat.

---

Názory vyjádřené v tomto článku nemusejí vyjadřovat názory nebo politiku vlády Spojených států amerických.