Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vztahy mezi EU a Srbskem – úloha občanské společnosti

(2008/C 224/29)

Dopisem ze dne 18. července 2007 komisařka Margot Wallström a komisař Olli Rehn požádali Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Vztahy mezi EU a Srbskem – úloha občanské společnosti.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 5. května 2008. Zpravodajem byl pan Seppo Kallio.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 74 hlasy pro, 9 hlasů bylo proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry stanoviska

1.1 Doporučení institucím a orgánům Evropské unie (EU):

- podpořit srbskou vládu ve vypracovávání strategie pro rozvoj občanské společnosti [1],

- zvýšit podporu organizací občanské společnosti v Srbsku, i ve smyslu finančním, aby zůstaly nezávislé na vládě, a zajistit kontinuitu jimi uskutečňovaných projektů,

- vytvořit vhodnější a efektivnější programy finanční podpory, aby se zkrátily postupy pro podávání žádostí a rozhodovací postupy. To se týká rovněž nového opatření, jež zavedla Evropská komise (EK) s cílem podpořit rozvoj a dialog občanské společnosti. Tato podpora by měla být k dispozici pro širokou škálu zainteresovaných organizací a měla by být flexibilní, co se týče reakcí na jejich potřeby,

- rozlišovat mezi nevládními organizacemi a sociálními partnery v souvislosti s tvorbou a přijímáním strategií podpory,

- podporovat programy zaměřené na tvorbu kapacit sociálních partnerů s cílem posílit jejich schopnost vést efektivní sociální dialog,

- systematicky podporovat projekty organizací občanské společnosti, které se zaměřují na šíření myšlenky evropské integrace v celé společnosti. Systematická diskuze o otázkách týkajících se evropské integrace by měla zahrnovat všechny složky společnosti, včetně občanské společnosti. Z tohoto hlediska by se měla zvážit podpora větší plejády činností v rámci Národního konventu o Evropské unii v Srbsku, který zahrnuje zástupce vládních organizací i organizací občanské společnosti,

- podporovat projekty zaměřené na předávání znalostí a zkušeností z členských států EU do Srbska. Opravdovou přidanou hodnotou by mohl být přínos "nových" členských států střední a východní Evropy. Instituce EU by měly ve větší míře uznávat význam partnerských projektů a podporovat je. Nově zavedené opatření na zintenzivnění rozvoje a dialogu občanské společnosti může tyto činnosti podpořit,

- umožnit zástupcům srbských organizací občanské společnosti navštívit instituce EU a bezplatně se účastnit konferencí a akcí pořádaných EU,

- posílit podporu regionálních sítí organizací občanské společnosti na západním Balkáně a rozvíjet regionální programy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat zintenzivnění dialogu mezi srbskými a kosovskými [2] organizacemi občanské společnosti, aby se překonal nedostatek komunikace mezi srbskou a kosovskou [2] vládou,

- pokračovat v systematickém dialogu s jinými dárci s cílem poskytnout organizacím občanské společnosti v Srbsku a na západním Balkáně jako celku vhodně směřovanou, účinnou, efektivní a správně časově zvolenou pomoc,

- zviditelnit delegaci EK v Srbsku v očích zástupců organizací občanské společnosti, ale i srbských občanů,

- navázat systematický a strukturovaný dialog mezi zástupci organizací občanské společnosti a delegací EK v Srbsku, jenž by byl přímým zdrojem informací o stavu srbské občanské společnosti,

- pořádat pravidelné schůzky se zástupci organizací občanské společnosti, aby bylo možné pružněji reagovat na jejich očekávání a potřeby.

1.2 Doporučení Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru (EHSV):

- zřídit smíšený poradní výbor EHSV a srbských organizací občanské společnosti s cílem prosazovat a podporovat občanský dialog v Srbsku. Vzhledem k chybějícímu odpovídajícímu právnímu základu – dohodě o stabilizaci a přidružení – by EHSV mohl zřídit prozatímní smíšený poradní výbor, který by existoval do okamžiku podepsání a ratifikace dohody o stabilizaci a přidružení a plnil stejné cíle,

- aktivně se zapojit do nového programu People to People Dialogue, který řídí GŘ EK pro rozšíření: EHSV by pro zástupce srbských organizací občanské společnosti mohl připravovat a pořádat studijní návštěvy v EU (zejména v Bruselu),

- umožnit zástupcům srbských organizací občanské společnosti navštívit EHSV a seznámit se s jeho činností.

1.3 Doporučení pro srbské úřady:

- schválit zákon o sdruženích občanské společnosti a související právní předpisy, hlavně daňové, a to co nejdříve,

- připravit strategii rozvoje občanské společnosti: ta by dala základ životaschopné občanské společnosti jakožto nezbytnému prvku zralé demokratické společnosti. Strategie by se měla připravovat v úzké spolupráci s organizacemi občanské společnosti,

- udržovat systematický dialog o otázkách týkajících se organizací občanské společnosti s jejich zástupci. Přístup vlády k občanské společnosti by měl být otevřenější,

- pro organizace občanské společnosti zavést různé pobídky, i finanční, aby se podpořil jejich rozvoj a kontinuita jejich činnosti. Měla by se vytvořit transparentní forma grantového systému umožňujícího organizacím občanské společnosti žádat o granty financované ze státního rozpočtu,

- podporovat udržování pravidelného tripartitního sociálního dialogu a zajistit řádné fungování Srbské hospodářské a sociální rady (SHSR) v souladu s právními předpisy. To by mělo spočívat v pravidelné účasti všech příslušných ministerstev na schůzích SHSR,

- zajistit řádné a účinné provádění dohod o zjednodušení udělování víz a o zpětném přebírání osob s EU a zavést nezbytné reformy, a pokračovat tak v procesu liberalizace víz. Bezvízový styk je zásadní pro posilování kontaktů mezi srbskými organizacemi občanské společnosti a jejich protějšky v Evropské unii.

1.4 Doporučení organizacím občanské společnosti v Srbsku:

- vytvořit institucionální platformu pro pravidelné schůzky a výměnu názorů,

- zlepšovat manažerské schopnosti zástupců organizací občanské společnosti tím, že se budou účastnit různých programů odborného vzdělávání,

- zvýšit počet zástupců národnostních a etnických menšin v projektech vytvořených srbskými organizacemi občanské společnosti,

- více se soustředit na regionální spolupráci například tím, že se zaměří na spolupráci s organizacemi občanské společnosti v členských státech EU, zejména s organizacemi ze střední a jihovýchodní Evropy, a poučí se z jejich zkušeností,

- posílit spolupráci se sdělovacími prostředky a podporou projektů a úspěchů organizací občanské společnosti zlepšit jejich vnímání veřejností.

1.5 Doporučení srbským a kosovským [3] organizacím občanské společnosti:

- vynaložit veškeré úsilí pro zachování a/nebo zlepšení spolupráce a osobních kontaktů mezi kosovskými [3] a srbskými organizacemi občanské společnosti.

2. Důvody pro předložení stanoviska

2.1 Cíle EU na západním Balkáně a v Srbsku

Západní Balkán je jednou z nejdůležitějších regionálních priorit v rámci zahraniční politiky EU. Hlavním cílem EU na západním Balkáně je zvýšení stability a prosperity regionu. Za stejně významný cíl lze považovat přípravu zemí západního Balkánu na členství v EU. Ke splnění tohoto cíle používá EU konkrétní nástroje předvstupní pomoci.

Na pomoc zemím z tohoto regionu k cestě do EU byl vytvořen proces stabilizace a přidružení. Podepsání dohody o stabilizaci a přidružení se považuje za významný krok k plnému členství v EU. Do května roku 2008 podepsalo dohodu o stabilizaci a přidružení pět z šesti zemí západního Balkánu. Zatímco Chorvatsko již s EU o svém vstupu vyjednává, kandidátská země Bývalá jugoslávská republika Makedonie přístupová jednání ještě nezahájila. Srbsko podepsalo svoji dohodu o stabilizaci a přidružení dne 29. dubna 2008 v Lucemburku. Bosna a Hercegovina jednání uzavřela a svoji dohodu o stabilizaci a přidružení parafovala, ale dosud ji nepodepsala.

2.2 Situace a úloha organizací občanské společnosti v Srbsku

2.2.1 Zvláštní úloha nevládních organizací

Organizace občanské společnosti a zejména nevládní organizace sehrály významnou úlohu při svržení Miloševičova režimu, jelikož se jim podařilo mobilizovat značnou část obyvatelstva k provádění demokratických změn. Od roku 2000 procházejí nevládní organizace transformací, již lze charakterizovat jako nové definování jejich programů, cílů a priorit. Jelikož Republika Srbsko prochází obtížným procesem politické, hospodářské a společenské transformace, nevládní organizace – a zejména ty organizace, jež se zabývají demokratizací a lidskými právy – hrají klíčovou úlohu v demokratizaci srbské společnosti. Významný přínos některých nevládních organizací stál za povšimnutí zejména v průběhu poslední prezidentské volby, která se konala v lednu a únoru 2008. Nevládní organizace kromě toho hrají důležitou úlohu v procesu šíření evropských hodnot a přibližování Srbska k EU.

2.2.2 Potřeba dialogu s občanskou společností

V tomto ohledu je třeba zdůrazňovat potřebu intenzivního dialogu mezi organizacemi občanské společnosti na jedné straně a srbskou vládou na straně druhé. Přesto, že byly zavedeny různé formy konzultací mezi vládou a organizacemi občanské společnosti [4], systematický občanský dialog v Srbsku stále neexistuje. Navázání takového dialogu je v zájmu srbské společnosti jako celku a zejména v zájmu organizací občanské společnosti. Je rovněž v zájmu EU, poněvadž existence životaschopné a silné občanské společnosti je jedním ze základních předpokladů úspěšného začlenění do EU.

3. Politický rozvoj v Srbsku

3.1 Současná politická situace

Od roku 2000, kdy režim bývalého prezidenta Slobodana Miloševiče nahradila demokraticky a prointegračně orientovaná vláda, muselo Srbsko řešit proces politické, hospodářské a společenské transformace. Problematická hospodářská transformace, otázka konečného statusu Kosova [5], ale i populistické používání národních předsudků a stereotypů ze strany některých politických vůdců přispěly k radikalizaci srbské politické scény. To se netýkalo jen opozice, ale do jisté míry i odstupující vlády vedené premiérem Vojislavem Koštunicou. Nelze opomenout ani zapojení sdělovacích prostředků do těchto procesů, neboť většina novinářů a reportérů zdaleka není nezávislá. V nedávné prezidentské volbě byl znovu zvolen úřadující prezident Boris Tadič, jenž představuje umírněný proud v srbské politice. Nicméně přetrvávající nestabilita ve vládní koalici a napětí mezi Demokratickou stranou Srbska Vojislava Koštunici a Demokratickou stranou Borise Tadiče, které se vystupňovaly po vyhlášení nezávislosti Kosova [5] v únoru 2008, vedly k odstoupení Vojislava Koštunici z úřadu premiéra. Předčasné parlamentní volby se konaly dne 11. května 2008.

3.2 Politické vztahy s EU, Ruskem a se sousedními zeměmi

Integrace do EU předpokládá splnění kodaňských kritérií, procesu stabilizace a přidružení a ostatních podmínek a požadavků stanovených EU. Ačkoli Srbsko všechny podmínky a požadavky nesplnilo, prokázalo při jednání o dohodě o stabilizaci a přidružení s EU a při zavádění nezbytných reforem, že má dobrou administrativní kapacitu. V listopadu 2007 EU parafovala dohodu o stabilizaci a přidružení. Její podepsání však narušil nedostatek spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Pro účely zkoumání možností, jak lze dosáhnout rychlého pokroku, EU svolila k vytvoření pracovní skupiny. Na druhé straně Evropská komise požadovala, aby Srbsko opětovně potvrdilo svůj závazek navázat úzké vazby s Evropskou unií [6]. Spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii zůstává jednou z nejdůležitějších podmínek pro další rozvoj vztahů mezi EU a Srbskem, a to i po podepsání dohody o stabilizaci a přidružení. Dalším významným faktorem utvářejícím vztahy mezi EU a Srbskem bude schopnost srbské vlády oddělit otázku konečného statusu Kosova [5] od evropského integračního procesu.

Vztahy mezi Srbskem a Ruskem nabývají na intenzitě. Je tomu tak částečně kvůli otázce statusu Kosova, jelikož Ruská federace trvale podporuje postoj Srbska. Na druhé straně zároveň roste i úroveň hospodářské spolupráce – tento vývoj je nejlépe vidět na zvyšujícím se zájmu ruských investorů o srbské hospodářství.

Ačkoli došlo v posledních letech k určitému zlepšení, ne všechny vztahy mezi Srbskem a zeměmi, které s ním sousedí, jsou uspokojivé. Vztahy Srbska k jeho sousedům z EU – Bulharsku, Maďarsku a Rumunsku – lze označit za velmi dobré. Totéž platí pro vztahy s Černou Horou a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií. Vztahy mezi Srbskem a Chorvatskem jsou dobré, ačkoli je zde stále několik otevřených záležitostí například v souvislosti s návratem uprchlíků do Chorvatska. Vztahy s Bosnou a Hercegovinou určuje do značné míry specifická vazba Srbska a Republiky srbské (Republika Srpska). Největší napětí je pochopitelně ve vztazích mezi Srbskem a Kosovem [5], a to zejména od vyhlášení nezávislosti provincie.

3.3 Úloha Srbska při stabilizaci a rozvoji na Balkáně

Srbsko je významnou zemí západního Balkánu a důležitým partnerem EU v tomto regionu. Kvůli zapojení srbských čelních představitelů a armády do všech balkánských válek v 90. letech minulého století je pověst Srbska v tomto regionu relativně špatná. Jediným způsobem, jak tuto pověst v rámci regionu vylepšit, je rozvoj dobrých vztahů se všemi sousedními zeměmi a aktivní účast v různých regionálních aktivitách za pomoci EU.

4. Ekonomický rozvoj v Srbsku

4.1 Stávající situace srbského hospodářství

V důsledku politické a ekonomické izolace, jež vyplynula z povahy Miloševičova režimu, se ekonomický rozvoj země po většinu 90. let minulého století zpomalil. Od roku 2000 lze však srbské hospodářství charakterizovat jako typicky přechodové s udržitelným růstem (5,7 % v roce 2006 oproti 6,2 % v roce 2005). Růst HDP doprovází snižování inflace, která v roce 2007 dosáhla 10 % [7]. Nepopiratelnou ekonomickou výhodou Srbska je celkem velký tržní potenciál, výhodná zeměpisná poloha, bezcelní přístup na trhy jihovýchodní Evropy, EU, Ruska a USA, jakož i vzdělaná a kvalifikovaná pracovní síla.

4.2 Proces privatizace

Podíl soukromého sektoru je oproti průměru EU stále relativně nízký. Soukromý sektor se na celkové produkci podílí asi 55 % a na celkové zaměstnanosti 60 % [8]. Poměrně nízký podíl soukromého sektoru negativně ovlivňuje konkurenceschopnost srbského hospodářství, hlavně výrobky a služby. Proto je pro další rozvoj srbského hospodářství nutností pokračovat v privatizaci a restrukturalizaci státních podniků a podniků ve veřejném vlastnictví.

4.3 Hlavní odvětví srbského hospodářství

V pořadí od nejvýznamnějších jsou hlavními odvětvími srbského hospodářství služby, průmysl, zemědělství a stavebnictví. Podle srbské agentury na podporu investic a vývozu jsou nejdynamičtějšími hospodářskými odvětvími zemědělství, informační technologie, zpracování dřeva, nábytkářství, energetika, automobilový průmysl, textilní průmysl, elektronika a farmaceutický průmysl [9].

4.4 Zahraniční obchod

Evropská unie je pro Srbsko nejvýznamnějším obchodním partnerem. Mezi deseti největšími vývozními partnery Srbska je šest členských států EU. Nejdůležitějším vývozním partnerem Srbska je však sousední Republika Bosna a Hercegovina. Srbskému dovozu vévodí Rusko [10].

Hospodářskou spolupráci Srbska s jeho sousedy, včetně obchodních vztahů, kladně ovlivní realizace nové Středoevropské dohody o volném obchodu, již podepsaly země západního Balkánu a Moldavsko v roce 2006. Vytvoření zóny volného obchodu na západním Balkáně bylo jednou z priorit předvstupního procesu.

4.5 Přímé zahraniční investice a největší investoři v srbském hospodářství

Proinvestiční politika Srbska přilákala pozornost mnoha zahraničních investorů. V roce 2006 byla celková výše přímých zahraničních investic nejvyšší v regionu (3,4 mld. eur) [11]. Největší objem investic byl zaměřen na finanční služby, obchod, výrobu, nemovitosti, veřejnou správu a dopravu. Největšími investory jsou hlavně státy EU, přičemž Řecko je na prvním místě [12].

I přes rostoucí objem investic má srbský trh stále velký potenciál k dalšímu rozvoji v této oblasti.

5. Stávající situace a úloha organizací občanské společnosti

5.1 Obvyklé problémy a výzvy

Lze vytyčit tři hlavní problémy: daňový status, rozdíly mezi městy a venkovem a rostoucí rivalita namísto spolupráce.

Jiným problémem je to, že srbské daňové zákony nerozlišují mezi organizacemi občanské společnosti a jinými ziskovými organizacemi. Podle toho se k organizacím občanské společnosti přistupuje stejně jako k malým podnikům – musí platit darovací daně a jen pár z nich je osvobozeno od platby DPH. Navíc stávající srbská daňová politika nemotivuje ke sponzorování organizací občanské společnosti.

Dalším problémem jsou přetrvávající rozdíly mezi městy a venkovem. Většina organizací občanské společnosti sídlí v Bělehradě či v dalších dvou či třech větších městech, zatímco na venkově panuje v tomto ohledu velká nezkušenost. To má za následek nízké povědomí široké veřejnosti o občanské společnosti a činnosti organizací občanské společnosti.

Třetí problém – rostoucí rivalita mezi organizacemi občanské společnosti namísto spolupráce – způsobuje napětí a oslabuje jejich potenciální postavení u srbských úřadů.

5.2 Spolupráce se srbskými úřady: bez občanského dialogu

Srbské úřady stále nevnímají většinu organizací občanské společnosti jako své partnery, zvláště pak ty, jež se zabývají určitými citlivými tématy (např. válečnými zločiny, masovými hroby apod.). Spolupráce organizací občanské společnosti a centrální vlády či místních samospráv probíhá na účelové bázi, jelikož se zdá, že vládě se příliš nechce s organizacemi občanské společnosti navazovat partnerství. Na jedné straně je to kvůli neexistenci právních předpisů, jež by vztah mezi organizacemi občanské společnosti a vládou upravovaly. Na druhou stranu je třeba přihlédnout také k nedostatku politické vůle zahrnout tyto organizace větší měrou do konzultací a příprav vybraných strategických dokumentů. Je třeba také podtrhnout skutečnost, že srbský stát k organizacím občanské společnosti zaujímá spíše selektivní postoj.

5.3 Sociální partneři

5.3.1 Sociální dialog

Ačkoli je efektivní sociální dialog jedním z předpokladů úspěšné hospodářské transformace, je úloha sociálních partnerů v srbské společnosti i nadále relativně slabá. Jakmile v roce 2005 vstoupil v platnost zákon upravující pracovněprávní problematiku, přestala platit obecná kolektivní smlouva. Totéž nastalo u všech zvláštních kolektivních smluv uzavřených před rokem 2001. Další změnou související s novou právní úpravou je skutečnost, že vláda se už nezapojuje do uzavírání nové obecné kolektivní smlouvy, nicméně i nadále hraje aktivní úlohu při uzavírání některých odvětvových a zvláštních kolektivních smluv. Zastupujícím odborům a sdružením zaměstnavatelů, jež jsou nyní pověřeny vyjednáváním o nové obecné kolektivní smlouvě, se dosud nepodařilo dosáhnout dohody. Uzavření nové obecné kolektivní smlouvy je proto i nadále jedním z nejdůležitějších předpokladů zlepšení sociálního dialogu v srbské společnosti.

Sociální a hospodářská rada Republiky Srbsko, zřízená v roce 2005 zákonem o sociální a hospodářské radě, poskytuje tripartitním jednáním institucionální základ. Uvedená rada však čelí různým problémům, které mají negativní dopad na její činnost. Jako první uveďme nedostatečné množství finančních zdrojů. Navzdory nárůstu financování ze státního rozpočtu nedostatek finančních prostředků negativně ovlivňuje práci sekretariátu a brání radě zakládat odpovídající množství pracovních skupin a pořádat pravidelné schůze. Dalším problémem je nepravidelná účast zástupců sociálních partnerů na schůzích rady. To nakonec vede k tomu, že některé návrhy zákonů projdou parlamentem, aniž by byly v radě projednány.

5.3.2 Srbské organizace zaměstnavatelů

Unie zaměstnavatelů Srbska (UPS) je největší národní organizací zaměstnavatelů. Na rozdíl od odborů se UPS těší skvělé spolupráci s ministerstvem práce a sociální politiky. Pravidelně se účastní činností Sociální a hospodářské rady Republiky Srbsko. Nicméně skutečnost, že většina nejvýznamnějších firem působících v Srbsku není členem UPS, oslabuje legitimitu této organizace v rámci sociálního dialogu. UPS se zapojuje do činnosti Fóra zaměstnavatelů jihovýchodní Evropy a Mezinárodní organizace zaměstnavatelů. K posílení mezinárodního rozměru aktivit UPS dojde poté, co získá status pozorovatele v BusinessEurope. V červnu 2008 má UPS také vstoupit do Středomořského svazu zaměstnavatelů.

5.3.3 Stávající situace a úloha odborových svazů

Odborové svazy se vyznačují větší různorodostí. V Srbsku existuje celkem asi 20000 odborových svazů na všech úrovních, od podnikové až po vnitrostátní. Většina z nich přísluší ke dvěma největším národním konfederacím: ke Konfederaci odborových svazů Nezavisnost a Konfederaci autonomních odborových svazů Srbska. Často chybí společné akce. Dalším souvisejícím problémem je nedostatek spolupráce mezi odborovými svazy. Navzdory tomu, že úloha odborových svazů je v Srbsku považována za relativně slabou, jejich aktivní účast v kolektivním vyjednávání ve veřejném sektoru a ve státních podnicích dokládá, že jejich úlohu v posilování sociálního dialogu nelze podceňovat. Co se týče činnosti srbských odborových svazů v mezinárodním měřítku, Konfederace odborových svazů Nezavisnost i Konfederace autonomních odborových svazů Srbska jsou členy Mezinárodní konfederace odborových svazů a účastní se Fóra Evropské konfederace odborových svazů pro oblast Balkánu.

5.4 Situace v různých zájmových skupinách

5.4.1 Neuspokojivé právní prostředí

Navzdory různým prohlášením srbských vlád po roce 2000 i jejich závazkům přijmout nový zákon o sdružování občanů nadále práci neziskových organizací ani jejich vztahy se srbským státem žádný předpis neupravuje. Právní postavení různých zájmových skupin a zejména nevládních organizací ve skutečnosti upravuje příslušný zákon o sdružování občanů do sdružení, sociálních a politických organizací zavedený již v Socialistické federativní republice Jugoslávii a srbský zákon o sociálních organizacích a sdruženích občanů z roku 1982, v pozměněném znění z roku 1989 [13].

V roce 2006 přijala srbská vláda návrh zákona o občanských sdruženích. Tomuto textu, jenž sladil postoje zástupců různých zájmových skupin, se zatím nepodařilo doputovat do parlamentu ke schválení. Návrh zákona zjednodušuje proces registrace občanských sdružení a uvádí, že sdružení mohou nabývat majetek vybíráním členských poplatků, z dobrovolných příspěvků, darů atd. Dále stanovuje, že státní správa či místní samospráva může různým zájmovým skupinám poskytovat granty a dary. Zákon o sdruženích občanské společnosti by nicméně nevyřešil všechny problémy týkající se jejich právního a ekonomického postavení. Proto bude zapotřebí celá řada dalších právních předpisů.

5.4.2 Úloha a pole působnosti malých a středních podniků (MSP), zemědělských organizací a organizací spotřebitelů

Lze tvrdit, že zástupci MSP a zemědělských organizací trpí stejnými problémy jako odborové svazy – kontraproduktivní roztříštěností a vzájemnou konkurencí – což jim brání zakládat silné nátlakové skupiny. V důsledku vysoké míry korupce mají některé organizace lepší přístup ke státním úřadům než jiné. Dalším faktorem, který tyto organizace rozděluje, je jejich politická uzavřenost a zeměpisná poloha. Přestože ve srovnání s MSP a zemědělskými organizacemi je počet organizací spotřebitelů nižší, jejich problémy jsou víceméně podobné.

5.4.3 Nevládní organizace v srbské společnosti

Srbský sektor nevládních organizací posiloval v druhé polovině 90. let minulého století po skončení války v Bosně. Nevládní organizace hrály klíčovou roli při svržení Miloševičova režimu v roce 2000 tím, že mobilizovaly občany a účastnily se jednání s opozicí. Kampaň propagující volby nazvaná "Izlaz 2000" byla velmi úspěšným projektem různých nevládních organizací a poukázala na význam tohoto sektoru během demokratických změn.

Od roku 2000 se postavení nevládních organizací v srbské společnosti změnilo. Sektor nevládních organizací překonává proces transformace. Některé nevládní organizace navíc trpí nedostatkem nadšení kvůli pomalejšímu tempu reforem, než se po změnách v roce 2000 očekávalo. Dalším problémem jsou jejich rozdílné názory na spolupráci s vládou – některé z nich k ní zůstávají důsledně v opozici, jiné se snaží najít způsob, jak s ní spolupracovat. K oslabení sektoru nevládních organizací došlo do určité míry také proto, že někteří vedoucí pracovníci nevládních organizací vstoupili po roce 2000 do politiky a přestali se věnovat svým aktivitám. Z tohoto hlediska lze dojít k závěru, že zatímco některé nevládní organizace zintenzivnily svou činnost, velké části z nich se nepodařilo splnit kritéria v souvislosti s další profesionalizací a specializací práce, a proto čelí některým vážným problémům. Jako příklad pozitivního vývoje zaslouží zmínku zvláště ekologické organizace.

Ekonomické problémy jsou nejpalčivější, jelikož se týkají základního přežití většiny nevládních organizací. Ty získávají finanční prostředky především ze zahraničních zdrojů pouze na omezený počet projektů a omezenou dobu. V důsledku toho mnoho z nich není specializováno a musí se zabývat různými projekty velmi odlišného zaměření. To ovlivňuje nejen jejich profesionální pověst, ale ztěžuje jim to i překonávání zásadních problémů ohrožujících jejich samotnou existenci.

6. Úloha organizací občanské společnosti v evropské integraci

6.1 Organizace občanské společnosti a proces evropské integrace

V Srbsku již hraje klíčovou osvětovou roli v souvislosti s EU a evropskou integrací celá řada organizací občanské společnosti. Pořádáním přednášek a seminářů pro veřejnost a rozesíláním prospektů a jiných materiálů o EU a příbuzných tématech přispívají organizace občanské společnosti k informačním kampaním o EU hlavně ve venkovských a méně rozvinutých oblastech. Ačkoli se organizace občanské společnosti někdy rozcházely ve svých postojích – např. v případě zdůrazňování maximální spolupráce Srbska s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, která byla podmínkou pro opětovné zahájení jednání o dohodě o stabilizaci a přidružení na jaře 2007 – v rámci prezidentské volby, která se konala v lednu a únoru 2008, se názorově sjednotily. Drtivá většina organizací občanské společnosti se rozhodla pro evropskou perspektivu pro Srbsko a pomohla zvýšit účast voličů ve volbách.

Užší spolupráce vlády s organizacemi zaměstnavatelů, odbory a jinými zájmovými skupinami by v ještě větší míře přispěla k lepší připravenosti srbského obyvatelstva na vstup do EU. Pro další zapojení organizací občanské společnosti do intenzivního dialogu s vládou je však nutná větší transparentnost a pravidelné poskytování příslušných dokumentů a informací.

6.2 Organizace občanské společnosti a regionální spolupráce

Zlepšování regionální spolupráce a dobré vztahy se sousedními zeměmi jsou klíčovým předpokladem úspěšné integrace do EU. Organizace občanské společnosti již hrají významnou úlohu při stabilizaci vztahů a překlenování rozdílů mezi zeměmi tohoto regionu. Z tohoto hlediska lze jako velmi pozitivní příklad zmínit lepšící se spolupráci srbských a chorvatských organizací občanské společnosti. Zlepšováním vzájemné spolupráce a podporou společných projektů se organizace občanské společnosti lépe připraví na regionální problémy a výzvy. Navíc mohou dobré výsledky spolupráce mezi organizacemi občanské společnosti na regionální úrovni posloužit k inspiraci regionálním politickým lídrům. Přestože se kontakty mezi organizacemi občanské společnosti rok od roku rozvíjejí, současný stav má ke spokojenosti daleko, hlavně kvůli přetrvávajícím politickým překážkám a nedostatku finančních prostředků, včetně prostředků z fondů EU. Jednou z možností pro rozšíření spolupráce mezi organizacemi občanské společnosti v této oblasti může být z tohoto hlediska podpora regionálních iniciativ vycházejících zdola.

6.3 Mezinárodní činnost srbských organizací občanské společnosti

Zapojení organizací srbské občanské společnosti do společných projektů s partnerskými organizacemi působícími v regionu či mimo něj může zlepšit osobní kontakty a obnovit válkou narušené vztahy. V tomto ohledu došlo v mnoha oblastech k jistému pozitivnímu vývoji. Spolupráce a vytváření sítí se rozvinuly zejména v případě organizací občanské společnosti, jež se zaměřují na lidská práva, ochranu životního prostředí, nebo v případě ženských sdružení. Pro další rozvoj občanské společnosti a organizací občanské společnosti je třeba zdůraznit také pozitivní výsledky spolupráce srbských sdružení a jejich protějšků z nových členských států EU.

Zapojení organizací občanské společnosti do činností zahraniční politiky nelze podceňovat. Intenzivnější součinnost mezi oficiální diplomacií na jedné straně a veřejnou diplomacií na straně druhé může přispět ke zlepšení srbské zahraniční politiky a pozitivně ovlivnit proces evropské integrace.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris Dimitriadis

[1] Podle definice Evropského hospodářského a sociálního výboru spojení "občanská společnost" zahrnuje organizace zaměstnavatelů, organizace zaměstnanců i jiné nevládní organizace a zájmové skupiny.

[2] Kosovo tak, jak se na něj vztahuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 (UNSCR 1244).

[3] Kosovo tak, jak se na něj vztahuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 (UNSCR 1244).

[4] K pravidelným konzultacím s organizacemi občanské společnosti dochází v několika oblastech, jako je např. evropská integrace, snižování chudoby či politika pro mládež, a provádí je různé vládní či veřejné orgány, např. Srbský prezidentský úřad, Úřad pro srbsko-evropskou integraci, ministerstvo práce a sociální politiky, Srbská obchodní komora či Stálá konference měst a obcí.

[5] Kosovo tak, jak se na něj vztahuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 (UNSCR 1244).

[6] Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Západní Balkán: posilování evropské perspektivy, Brusel, 5.3.2008, KOM(2008) 127.

[7] Srbská národní banka, www.nbs.yu.

[8] Zpráva o pokroku v Srbsku za rok 2007, Evropská komise, Brusel, 6.11.2007, SEC (2007) 1435 (není k dispozici v češtině).

[9] Srbská agentura na podporu investic a vývozu, www.siepa.sr.gov.yu.

[10] Statistická ročenka – Srbsko 2006, www.webzrs.statserb.sr.gov.yu; údaje Evropské komise, www.ec.europa.eu/trade/issues/bilateral/data.htm.

[11] www.wiiw.at/e/serbia.html.

[12] Investiční příručka pro jihovýchodní Evropu 2007, www.seeurope.net/files2/pdf/ig2007/Serbia-pdf.

[13] Zdenka Milivojevič: Civil Society in Serbia. Suppressed during the 1990s – gaining legitimacy and recognition after 2000. (Občanská společnost v Srbsku. Potlačovaná v 90. letech minulého století – získala legitimitu a uznání po roce 2000). Civicus, Index občanské společnosti, zpráva o Srbsku (Bělehrad, 2006).

--------------------------------------------------